Tento text je odpovědí č. 2 na časté otázky. 

Bydlím v domě s osmi sestrami z kongregace Školských sester sv. Františka, které do USA přišly před asi 150 lety z Německa (je to jiná kongregace než Školské sestry sv. Františka v ČR).

Náš dům se jmenuje Maryhill Convent. Věkový průměr sester v našem domě je - odhaduji - 70 let. Nejmladší sestra má 62 let, nejstarší sestry mají okolo 85 let.

Téměř všechny sestry běžně řídí auto, komunikují e-mailem a některé mají vlastní mobily. Velmi je zajímá skypování a smartphony. :) Tuším, že v budoucnu nějaký kurzík dáme. :)

Jeden z nejsilnějších snů ohledně mého roku někde za mořem byl "žít v prostředí, kde se setkám se svatostí". Udělat si pro to v životě podmínky. Jedno z nejtrpčích zklamání bylo, že žádné nebe na zemi se nekoná a lidé ≠ andělé. Jedno z největších rozčarování bylo zjištění, že všechno je ještě jinak, že výzva ohledně "svatosti" je tu pro mě. Šílené a usvědčující a těžké a chce se mi plakat. ... Jsem se chtěla vézt v kočárku a musím pěšky...

Mám krásný pokoj a soukromí. Co je pro mě ale velmi těžké, je nemožnost jít ven / do přírody tak často, jak bych chtěla... Je to daleko, nemám auto, poslední dva měsíce jsem byla s přestávkami skoro pořád nachlazená (i když jsem s tím víceméně chodila do práce) + v Milwaukee je posledních pár let docela slušná míra kriminality, a aby toho nebylo málo, dva dny před Štědrým dnem byla jedna sestra, která bydlí v Chicagu, ale občas u nás přespává, přepadena na parkovišti před Motherhouse (centrální dům Školských sester sv. Františka v Milwaukee). Sestry těžce nesou, když CHODÍM PĚŠKY DO PRÁCE (2,5 min od našeho domu po klidné ulici) a NATOŽPAK DO MOTHERHOUSE (10 minut po téže klidné ulici). Už tu byl i návrh, že by mě do práce vozily autem. A párkrát mě unesly do Motherhouse... jsem chtěla pěšky a musela jsem se vézt autem...

Na druhou stranu, tenkrát v létě 2014 na pouti do Santiaga po Rakousku... V průměru, na jeden nebo dva dny bez srážek připadal jeden den deště. Nejvíc ze všeho jsem se těšila na Alpy v Tirolsku. Právě těch ca. sedm dní v Tirolsku bylo úplně nejdeštivějších z celé pouti. Místo krásných výhledů na zasněžené vrcholky hor byla vidět jen mlha. 

Kdesi u městečka Zams, ve výšce asi 800 m.n.m. a kolem 2000 - 3000 m vysoké hory, které nejdou vidět

 

Tenkrát v létě mi došlo (a bylo to potvrzení mého původního úmyslu): "Nejsem tu kvůli krásné přírodě, jsem tu kvůli Tobě."

Tady mi to stále ještě nedochází, ale bude to něco v tomto smyslu: "Nejsem tu kvůli jezerům a národním parkům..."