Viděla jsem mladíka.

Vprostřed léta, okolo poledne.  

V ruce držel růži.

Na polích kvetly vlčí máky. Jeho růže bez vody, hnojiva, evidentně nezkušený. Počítal minuty. Když ve Zlíně vystupoval po hodinovém cestování autobusem na rozpálené silnici, držel na všechny strany se kývající salát. V očích měl neštěstí, nejistotu, naději a odhodlání.

 

Viděla jsem mladíka.

Držel růži nezabalenou do papíru. Mrzlo. Byl teprve na hlavňáku. Celkem hrdý postoj, možná trochu nervozity. Pohled na sebe, na růži, na hodiny, na šalinu, jestli už jede, na sebe.

 

 

Viděla jsem dívčinu.

Snila o tom, že jednou

dostane růži

 

upachtěnou

nepropočítanou

potrhanou

upocenou

s úzkostí pozorovanou

se zahanbením dávanou

cestováním zvadlou 

 

takovou a žádnou jinou

 

a rozkvete...