Viděla jsem mladíka.
Vprostřed léta, okolo poledne.
V ruce držel růži.
Na polích kvetly vlčí máky. Jeho růže bez vody, hnojiva, evidentně nezkušený. Počítal minuty. Když ve Zlíně vystupoval po hodinovém cestování autobusem na rozpálené silnici, držel na všechny strany se kývající salát. V očích měl neštěstí, nejistotu, naději a odhodlání.
Viděla jsem mladíka.
Držel růži nezabalenou do papíru. Mrzlo. Byl teprve na hlavňáku. Celkem hrdý postoj, možná trochu nervozity. Pohled na sebe, na růži, na hodiny, na šalinu, jestli už jede, na sebe.
Viděla jsem dívčinu.
Snila o tom, že jednou
dostane růži
upachtěnou
nepropočítanou
potrhanou
upocenou
s úzkostí pozorovanou
se zahanbením dávanou
cestováním zvadlou
takovou a žádnou jinou
a rozkvete...
Komentáře
Krásné!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.